FB twitter YouTube

Návštěva bohoslovců ze Zambie – den osmý

Bůh se o nás ve své prozřetelnosti opravdu dobře staral, protože od samého rána, kdy jsme se po dobré snídani od sester sv. Kříže vydali na cestu za skauty, svítilo a hřálo sluníčko. Píše se tedy čtvrtek 3. července a máme již osmý společný den. Cílem naší dopolední misie se stává skautský tábor Smraďavka u Buchlovic, kde je 35 dětí do 10 let a dalších asi 15 starších vedoucích. Vítá nás pěkně po „skautsku“ vedoucí tábora Vojtěch Čechal, který nám ukazuje nejrůznější zákoutí a místa patřící k táboru.

Kousek po desáté hodině vidíme nástup skautů z Kyjova, vztyčení vlajky, slyšíme skautskou hymnu a rozkaz na den. Pořádek ve stanech hodnotí speciální komise a my se potkáváme s týmem TV Slovácko, který si mimo jiné natáčí píseň, kterou v tepee zpívají děti s bohoslovci. Seminaristé byli přirozeně dětmi přijati a hned, jakmile to program dovolil, si společně hráli. Když někteří z bohoslovců viděli kánoe připravené na trávě, neodolali, nasedli do nich a předstírali, jak na louce plavou. Nezapomnělo se samozřejmě na oběd v ešusech a jako bonus jsme mohli teď už opravdově vyjet na kánoích a projet se po blízkém jezeře. Před třetí hodinou odjelo jedno naše auto nabrat ještě doma v Kroměříži odpočívajícího otce Dennise a kameramana Karla. O hodinu později se i zbytek našeho týmu vydal z tábora do Kyjova a to za doprovodu místního duchovního otce Vladimíra Mrázka, který jako správný skaut byl v táboře v patřičné uniformě. Reportáž z návštěvy skautů si prohlédnete zde.

26 kilometrů dlouhá cesta z tábora do Kyjova utekla jako voda a na faře na nás čekala večeře. V kostele Nanebevzetí Panny Marie začala v 18:30 mše svatá, při níž bohoslovci jako vždy hráli a zpívali. Protože byl svátek sv. Tomáše, zmínil ve své promluvě pan rektor Phiri Tomášovu víru a odvahu: „Nevím, proč tomu tak je, že si lidé připomínají většinou slabosti svých bližních a zapomínají na jejich dobré vlastnosti, jak tomu bývá i u sv. Tomáše, který je nazýván nevěřící. Je škoda, že si nepřipomínáme Tomášovu odvahu, když, jak píše evangelista Jan, jako jediný z přítomných apoštolů všechny vyzývá, aby šli k Lazarovi a zemřeli s ním (Jan 11,16).“

Paní Alice Křivánková z kyjovské farnosti nabídla své služby a přiblížila atmosféru, která zde probíhala: „Ve čtvrtek 3. července jsme v kostele Nanebevzetí Panny Marie přivítali díky o. Ing. Jiřímu Šlégrovi skupinu zambijských bohoslovců vedenou o. Dennisem Phiri, rektorem semináře v Lusace, a o. Bernardem Zulu, ředitelem PMD v Zambii. O. Jiří sloužil mši svatou, koncelebrovanou o. Vladimírem Mrázkem, kyjovským děkanem, o. Dennisem. Mši svatou doprovázeli zpěvem nejen naši farníci, ale i zambijští bohoslovci. Ti s sebou také přivezli typické hudební nástroje, jimiž svůj zpěv doprovázeli. Bylo krásné prožít mši svatou v tomto společenství.

Po bohoslužbě následovala  hodinová beseda  s našimi hosty. Roli tlumočníka obětavě plnil o. Jiří. Po trošce ostychu ze začátku se rozproudila beseda. Dověděli jsme se, že bohoslovci, zaslechnou-li Boží povolání a kapacita semináře to dovolí, skutečně všechno opustí a následují Ježíše. Zambijská církev žije jen z darů, kněží nedostávají žádný plat. Ani vyučující na teologické fakultě nejsou placeni. Přesto vzrůstá počet povolání a ochota  následovat Ježíše Krista. I tak je ale kněží málo, jsou místa, kam se kněz dostane třeba jednou za tři měsíce nebo i později. Pro nás něco nepředstavitelného, když máme v neděli možnost vybrat si jednu ze čtyř bohoslužeb. Člověka napadá, že si v průběhu týdne neumíme vážit příležitosti setkávat se denně s živým Ježíšem v eucharistii, děkovat Mu, chválit Ho, prosit o posilu. Jako bychom si vyhradili pouze neděli na setkání s Ním. Po závěrečném požehnání se na památku našeho setkání pořídila společná fotografie. Snad peníze vybrané při mši alespoň trochu pomohou semináři v Lusace.“

Podívejme se, jak také paní Marie Hochmanová popisuje atmosféru návštěvy v Kyjově: „I ve čtvrtek 3. července pokračoval program pro zambijské bohoslovce. Tentokrát zavítali na jižní Moravu, do kyjovského farního kostela. Šest mladých mužů se svým doprovodem, jejichž tmavá pleť ostře kontrastovala s bílými albami, které měli na sobě, slavili mši svatou s kyjovskými farníky. Velmi působivě barevné, pro nás nezvyklé „africké“ ornáty se krásně vyjímaly i na postavách obou ředitelů Papežských misijních děl příslušných zemí, P. Bernarda ze Zambie a P. Jiřího Šlégra, našeho národního ředitele Misijních děl, který tuto skupinu doprovází. V průběhu mše svaté nás bohoslovci doprovázeli africkou hudbou a působivým zpěvem. Homilii pronesl rektor semináře sv. Dominika v Lusace, P. Dennis, kterou překládal P. Jiří. Jeho řeč byla plná vděčnosti za pomoc, která je jim prostřednictvím misií u nás poskytována. Video ze mše svaté zde.

V rámci liturgie, kdy jsme slavili svátek sv. apoštola Tomáše, jsme prožívali krásné globální společenství, spojené jedním Pánem, jedním Duchem a jednou vírou. Nešlo si neuvědomit univerzálnost katolické církve. Bůh je tu pro všechny lidi na světě a nedělá mezi nimi rozdíly. Jak může Bůh vytvářet jednotu lidí z tak vzdálených míst, kteří se liší nejen životní úrovní, ale i rasou, kulturou, temperamentem a tradicemi? Už nebyl Afričan a Čech, muž a žena, byli jsme všichni spojeni v jednom Kristu Ježíši. Po mši svaté jsme s našimi milými hosty pobesedovali, dozvěděli jsme se více o jejich životě, studiu a práci, o rozvoji poměrně mladé křesťanské církve v Zambii i o nárůstu povolání pro službu Bohu. Zdaleka nemá katolická církev v Zambii tak skvělé podmínky, jako u nás, kteří žijeme v kultuře přebytků, přesto nebo právě proto se obracejí více k Bohu. Díky všem, kdo pomáhají těm, pro který není hmotný ani duchovní dostatek samozřejmostí. Kéž se najdou i v naší zemi mladí muži, kteří budou s odvahou a statečností „lovit lidi“ pro Krista bez nároku na úspěch a materiální zabezpečení, neboť tu pravou a věčnou odměnu jim může dát v nebi jedině Bůh.“

V pozdních večerních hodinách jsme dorazili zpět na základnu do Kroměříže, s čímž nám pomohl pan děkan Vladimír. Abychom nezapomněli, zvláštní poděkování patří naší dnešní šoférce, paní Olze Loučkové, ředitelce Církevní základní školy v Kroměříži, která nabídla své auto a celý den nás všude doprovázela.

Cestovní deník

Zprávy, postřehy a blogové zápisky z misijních cest.

Galerie

fotovideoaudio