FB twitter YouTube

Návštěva bohoslovců ze Zambie – den jedenáctý

Nastal předposlední 11. den – 6. července a 14. neděle v mezidobí. Již v 8.00 jsme byli po snídani a vyjeli od sester z kláštera sv. Kříže na poslední štaci do Dolních Bojanovic. Přijel pro nás Josef Janeček a o místa v autě se podělil také kameraman Karel Pokorný. V zákristii kostela sv. Václava nás přivítal místní duchovní otec Petr Karas a překvapením bylo setkání s biskupem Petrem Esterkou, který z Dolních Bojanovic pochází. Právě on vedl bohoslužbu od 10:00, při níž kázal otec rektor Dennis Phiri. Připomněl, že pýcha je kořenem všech hříchů. Vyšel z evangelijního textu o jhu a břemeni, přičemž vysvětlil, že jho vždy táhla dvě zvířata. Stejně tak jsou dva potřeba na nesení jha, o kterém hovoří Ježíš. Tím prvním tahounem je sám Ježíš, proto je to lehké, když však „táhneme“ s ním stejným směrem za stejné jho. Poděkoval přítomným, že svými modlitbami a finančním přispěním pomáhají nést jho a nesnadné břímě formace bohoslovců v Zambii.

Bohoslovci i zde po mši svaté vyprávěli o svém povolání, předvedli své hudební umění a odpovídali na dotazy přítomných o životě lidí a místní situaci církve. Dojemné bylo setkání se stařenkami v místních krojích. Přišlo jich k oltáři hned několik a nechaly se (asi poprvé v životě) na památku s černoušky vyfotit. Jedna z nich, již 91letá paní, zavzpomínala na své dětství, kdy 8 let odebírala misijní časopis Černoušek a dodnes si z něho pamatuje příběhy z práce misionářů.

Oběd a skvělou obsluhu s tím spojenou jsme měli na faře, kde byl i prostor pohovořit si s duchovním otcem Petrem. Protože se však blížilo finální balení a čas neúprosně plynul, museli jsme se loučit a poděkovat za vše krásné, co jsme mohli s bojanovickými prožít.

Bylo dobré, že jsme do Kroměříže dorazili včas, takže na balení a menší odpočinek nějaký prostor zbyl. Se sestrami sv. Kříže jsme se rozloučili v kapli kolem šesté hodiny odpoledne a z rukou setry Luisy dostali plno dárků. I my jsme děkovali všem přítomným za zázemí, modlitby a skvělý servis. Společnou modlitbou a zpívaným požehnáním v jednom ze zambijských jazyků jsme setkání v kapli zakončili.

Vybaveni večeří a plnou taškou svačin jsme nasedali do aut. Těsně před nastartováním nás sestřičky venku obstoupily, zpívaly Laudate omnes gentes a plné dojetí opravdu ze srdce mávaly na šťastnou cestu. Ale nedalo se nic dělat, jet jsme již opravdu museli. Do Prahy nás pomohl přiblížit věrný řidič Martin Mikl. Sedmi našim hostům (rektor a 6 bohoslovců) jel dálkový autobus z Florence se 45 minutovým zpožděním, proto jsme po rozloučení opouštěli nádraží až před půlnocí a směrovali do kláštera Šedých sester sv. Františka na Praze 1, kde mně a otci Bernardovi sestra představená Ludmila zajistila nocleh. Přišel skutečně vhod!

Cestovní deník

Zprávy, postřehy a blogové zápisky z misijních cest.

Galerie

fotovideoaudio